Víte jaký je rozdíl mezi mistrem a začátečníkem? Mistr selhal vícekrát, než se začátečník kdy pokusil.

Březen 2014

Život je skutečný - zpověď skvělé Ayọ

25. března 2014 v 22:19 | Dorota Brněnská |  Hudba de Luxe!
Někdy se může zdát, že je lepší se obalit nějakou krustou, aby se k vám druzí nedostali a neublížili vám. Jenže časem zjistíte, že když jste z venku tvrdí, všechno venku se k vám chová jako ke kameni. Pokud jste opravdoví, není co skrývat. Lidi s hlubokýma očima stejně vidí i přes krusty. A nakonec... v tvrdém obalu dusíte jen sami sebe.
Přiznat slabost je opravdová síla.


Koloběžka

12. března 2014 v 23:02 | Dorota Brněnská |  Akce a zajímavosti
Na podzim mi ukradli koloběžku. Nebylo moc věcí, které bych měla tak ráda a používala je skoro denně.
Nerada bych tímto prohlášením zapomněla na kámoše typu toaletní papír a sklenice, ale víš jak to myslím.
Ráno. Teplá postel. Studené okolí. Měkkost pelíšku vs. nevyzpytatelný svět tam venku. Umýt zuby. Nahodit make-up nebo si oholit svůj směšný vous. V některých případech dokonce obojí. A co Tě čeká? Cesta do školy, případně do práce a ačkoliv si členové obou táborů již celá desetiletí vzájemně závidí, ve skutečnosti je to prašť jak uhoď.
Buďto patříš mezi promile vyvolených, kteří jsou šťastní, i když je posere pták nebo Tě tahle ranní povinnost jaksi nevysloveně obtěžuje. Šedá vyhlídka pro toho, kdo by raději strávil dopoledne v lese a opoledne chytáním ryb.
Nicméně našla jsem, dámy odpustí, z prdele kliku - koloběžku.
Splním si ranní pomalý maraton a za dveřmi už čeká. Nenaleštěná kráska. Černá gazela s jemným modrým pruhováním a kousky bahna z předešlých dní. Chytnu ji pod svou něžnou a mrštnou paži a už se spolu řineme z prvního patra na ulici. Hned za dveřmi se setkají. Guma a asfalt. Stupátko a moje podrážka. Uíííííííííííí!
A jedůů. Koho teď zajímá, co je na konci cesty? Ostatně, kdo to v téhle chvíli vůbec ví...
Taková jsou rána s kolběžkou.
Teda bývala.
Jak jsem řekla.
Na podzim mi ukradli koloběžku.

Ale ať si ji nechají, když existuje tohle!


Metamorfosa Lauryn Hill

4. března 2014 v 19:27 | Tereza Králová |  Hudba de Luxe!
Mám pro citlivé, silné ženské slabost. Přímost z jejich projevu tryská přirozeně, protože jiné být ani neumí. Když je něco směšného, smějí se. Když je něco bolí, nesmějí, jen proto, aby...
Bojují pro Pravdu a bojují hlavně se sebou, aby ji vubec poznaly.

Upřímně přiznávají svoji slabost i slabost těch okolo. Umí odpustit. Umí pohladit.
A tohle je podstata jejich síly.
Nebojí se být slabé.


Tohle je nová Lauryn Hill. Zahodila divoké afro a sexy šatičky. Zastavila se, aby zpracovala události, které ji potkaly. Přestala řešit obecné zástupné problémy, které tak často a rádi řešíme, abychom nemuseli rýpat do skutečného bahna vlastní duše.
A...ejhle člověk! Kéž by ji stále poslouchaly zástupy, jako tomu bylo v polovině 90. let, kdy zpívala s The Fugees. Pokud dospívalo publikum stejně jako, dnes už 38 letá, Lauryn, mělo by moudrost a její neuvěřitelný smysl pro soul ocenit vděčně.
Vždyť, kolik znáte hvězd z 90. let, které neshnily pod latexem vlastní přetvářky?