Ráno začalo klasicky. Po pitoreskních snech, kdy se mi zdálo, že můj vedoucí z ČR je Viking a očichává si špínu zpoza nehtů a kolegyně je beruška, jsem procitla na gauči v obýváku mého španělského příbytku. Půlhodinka mrákot navíc pod pseudosaténovým potahem a jsem přichystaná se ospale připravovat na cestu do práce. Naleju vodu do hrnku a vystavím ji mikrovlnám s předsevzetím připravit si zelený čaj. Bomba na plyn je totiž zoufale prázdná. Došla mi už ve čtvrtek. V pátek se zde nic nevyřeší. Víkend je úplně mimo mísu a v pondělí měli plynárenští kocouři jiné starosti. Takže dnes!
Na mou otázku, kdy přijedou, mi bylo řečeno, že odpoledne. Aha.... V mém pojetí času,